Prázdná
Prázdná náruč, prázdná duše, prázdné cesty touhy,
v nichž prohání se vichr mrtvých nadějí,
můj pláč zní jak sarkastický výsměch životu,
ve kterém hledám vše, co mně kdy spojovalo s Tebou.
Všude však zakopávám jen o Tvou nepřítomnost,
jenž zrcadlí se s mou představou o mé životní samotě,
která vše krásné již pohltila,
jako tá pověstná černá díra.
Už nic necítit - nemyslet, nemilovat,
ta samota, to prázdno vyplněné mnou,
jsem v ní schováná již navěky
a Ty, mě v mé samotě již nikdy nenajdeš.